Imunodeficience

Tento článek potřebuje úpravy.

Můžete Wikipedii pomoci tím, že ho vylepšíte. Jak by měly články vypadat, popisují stránky Vzhled a styl, Encyklopedický styl a Odkazy.

Imunodeficience je imunopatologický stav, kdy má imunitní systém sníženou schopnost odpovídat na antigenní a další podněty. Imunodeficity se dělí na primární (vrozené) a sekundární (získané). Primární imunodeficity jsou vzácnější, ale mají mnohem závažnější projevy, protože jsou geneticky podmíněné. Sekundární imunodeficity jsou častější, získané v průběhu života a nejsou tolik závažné (kromě AIDS).^[1]

Hlavním klinickým projevem imunodeficiencí jsou různé poruchy tvorby imunitních buněk a zvýšená náchylnost jedince k různým infekcím.

U specifické (získané, adaptivní) imunity je ovlivněna obzvláště tvorba protilátek (T-lymfocyty a B-lymfocyty). Protilátky nefungují tak, jak mají, a je proto zvýšená náchylnost k infekcím od extracelulárních patogenů (viry, bakterie).

Porucha u nespecifické (přirozené, vrozené) imunity se projevuje neschopností imunitního systému rychle zareagovat na obecné patogenní vzory – PAMP a jsou ovlivněny funkce fagocytózy, komplementu a NK buněk a dalších imunitních složek, které mají normálně schopnost ničit patogeny.